Touhy duše vs. realita všedního dne

21.01.2018

Pokud Vám v dětství učaroval svět pohádek, pověstí a bájí plný kouzel, lásky a bytostí s nadpřirozenými schopnostmi, určitě ve Vás i dnes hoří alespoň jiskřička touhy po dobrodružství, vášni a velkých činech za ušlechtilé cíle...

Naše civilizovaná západní společnost nedává mnoho prostoru světu fantazie a člověk je širším okolím podporován a oceňován především za plnění (domnělých) povinností, postup v kariéře a to, jak okázale se umí prezentovat na veřejnosti a vyvolávat v ostatních závist...

Vyznávání hodnot a plnění cílů založených na strachu z méněcennosti, z pocitu viny, očekávání jiných a nedostatku nás naplní radostí jen na chvíli a ve skutečnosti budeme zažívat spíš hluboký pocit odcizení ve vztazích, nedůvěru v sebe, velkou vnitřní nespokojenost, strach ze změn a potřebu vlastnit víc než pro svůj život potřebujeme.

To, že se náš život točí v začarovaném kruhu poznáme velice snadno podle nízké hladiny životní energie a optimismu, z něhož nemůžeme moci brát ani pro sebe a sotva jím podporovat své okolí a nejbližší.

Abychom se cítili hluboce spokojení a vyživení nejsou zapotřebí žádné honosné dary a ocenění.

Daleko více je to o splnění si nějakého dávného dětského snu, o pocitu blízkosti s dalším člověkem a společném sdílení, o užívání si čerstvého vzduchu a hlubokém prožívání sounáležitosti s přírodou. O tom, že sám sobě dovolím chovat se bláznivě, dělat nečekaná rozhodnutí a zahořím pro něco hlubokou vášní a zaujetím...

Budu často tančit, hrát si, zpívat a malovat.

Teprve až budeme v tomto směru vyživení a spokojení, může nás vlastní vnitřní radost začít podporovat v naplňování tužeb našeho ega a dospělého já.